sobota 6. srpna 2016

Světe. Člověče. Co se to děje?


Ahoj Světe.
Jsem smutná. Smutná z toho, co vidím. Z toho, co slyším. Všechny ty vymoženosti. Všechno to pípání. Blikání. Zvonění. Všechna ta technika, která nám prý ulehčuje život. Ulehčuje? Vážně? 


Jen malá vsuvka. Jen něco, k čemu se také musím vyjádřit. 
O Pokémonech bylo psané už moc. Ano. Jsem z generace, která sbírala kartičky. Z generace, která si hrála na to, že má pokébal a přitom to byl jen kámen. Jsem z generace, která měla představivost. Generace, která držela ty kartičky REÁLNĚ v ruce. Obracela je z lícu na rub a z rubu na líc. Zkoumala každý její detail. Jako partička jsem se scházeli. Vyměňovali je. Bavili se o tom. 
Teď? Teď mi pod okny prošla parta puberťáku. V ruce telefony. Roztažení po celém chodníku. A baví se o tom, kdo, kde, kterého a jak uviděli. Našli. Chytili. Když dá jeden otázku druhému- druhý odpoví vygoogli si to. Tohle je to ulehčení? Nemluvit? Šetřit si hlasivky? Na co? Na to, aby mohli křičet radostí, že našli něco, co neexistuje. 

Světe. Obracíš se vzhůru nohama. A mě se to nelíbí. Nelíbí se mi, že lidé se stávají virtuální. Jakoby ani nebyli naplnění životem. Někdy se mi zdá, že kolem mě chodí roboti. Stroje, které jsou naprogramované být jeden jako druhý. A přitom všichni chtějí být jiní. Chtějí vynikat. Vyčnívat z davu. Ale když to chtějí všichni. Už to není jedinečnost. 

Co děláte, když přijdete k lékaři do čekárny? - Vtáhnete mobil. 
Co děláte, když v kavárně čekáte na přítele/přítelky/kohokoli? - Vytáhnete mobil.
Co děláte, když stojíte na autobusové zastávce? - Vytáhnete mobil. 
Je jedno, co s ním děláte. Jestli hrajete hry nebo jste na netu. Je jedno jestli píšete sms. Nebo se jen podíváte kolik je hodin. Podíváte se jestli vám došla sms. Jestli někdo volal. Jestli chce s vámi někdo mluvit. 

Světe. Jsem smutná z toho, že to tak je. Že lidé věnují víc pozornosti pípající, blikající a zvonící krabičce. Smutná z toho, že si neumí vychutnat přítomný okamžik. 
Jo fajn, člověče. Čekat v čekárně je na dlouho. Je to otrava. Ale bývají tam časopisy. Čti si.
Jo fajn, člověče. Kamarádka/kamarád/kdokoli se zpozdil(a). No a co? Je tam jídelní a nápojový lístek. Člověče. Pořádně si promysli, na co máš chuť. Co by sis dal. Prohlédni si prostředí ve kterém si. Lidi, kteří jsou tam s tebou. Kteří se na tebe usmějí. Možná tě některý z nich pozdraví a ty zjistíš, že ho znáš. 
Jo fajn člověče. Autobusy nejezdí přesně. Nevadí. Stůj. Sedni si. Rozhlížej se. Dívej, jak jezdí auta. Nejde naproti přes ulici tvůj známý/známá? Zamávej. 

Kolik věci. Situací. Zážitků lidem utíká. A utíká to, protože mají hlavu skloněnou. 
Člověk a mobil. Když nemáte mobil u sebe- jste nesví. Koukáte na něj s očekáváním. Držíte ho v ruce. Nosíte ho stále s sebou. Potřebujete ho mít na blízku. Potřebujete být v kontaktu s okolním světem. S ostatními lidmi. Je to jako partnerský vztah. Až na to, že v partnerském vztahu chcete, aby vám partner tyto city opětoval.  

Člověče. Zamysli se. Vypni telefon. Vypni počítač. Vypni televizi. A najednou zjistíš, že den, který má 24 hodin je dostatečně dlouhý. Dlouhý na to popovídat si s kýmkoli naživo. Že tě úsměv a radost toho druhého obohatí víc než smajlík na displeji. Že máš smysly na to, aby jsi je používal. Slyšel. Viděl. Cítil. A že by bylo hodně smutné, kdyby tvůj život byl jen v té pípající, blikající a zvonící krabičce. 


Offline Malá Marioneta se prozatím loučí. 

3 komentáře:

  1. Ať chceš nebo ne, doba jde dopředu a tyhle věci k tomu už prostě patří. Je pak na každém z nás jak moc se tím nechá ovlivnit. Mým rodičům se taky nelíbila spousta věcí co jsme dělali jako děti, to se nikdy nezmění. Je snadný rozčilovat se kvůli dostupnosti technologie, ale vezmi si kolik lidí kvůli googlování je dneska chytřejších, kolik nových lidí můžeš poznat a tak...

    Jsem rád, že jsem si prožil dětství v offlinu, ale dnešní dobu si užívám a jsem rád za to co máme a co ještě přijde.

    Tom z TH Svět

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě nevadí, že se technika posouvá dopředu. V jistém ohledu jsem za to ráda. Jen se mi nelibí, že se jí někteří lidé podřizují až moc.

      Vymazat
  2. Tohle se prostě musí respektovat. Technika a všechno jde dopředu a nemá smysl si stýskat po starém. Snad jen tedy úplně nepodléhat všemu novému a udržet si trochu rozumu. :) A jinak Pokemon Go mi přijde jako báječnej způsob vytáhnout ven i lidi, co by se jinak od PC nezvedli. :)

    OdpovědětVymazat